Dílna 2004 -archiv

Poděkování sponzorům

Do sálu ještě přicházejí hosté a zabírají poslední volná místa. První, druhé, ani třetí zvonění zde nemají. Je pološero, ale hlediště je světly "naťuknuté" o poznání více, než tomu bývá u nás. To proto, aby herci během hry viděli do tváří diváků a mohli reagovat i na drobné změny nálady v obecenstvu. Do zvuků ještě hlučícího hlediště svítí naleštěná, ale jinak zcela prázdná plocha cypřišového jeviště. V tom šeru se zdá obrovská a její čistota je "cítit" až do zadních řad. Ze zákulisí se ozývá slabé "Omáku" (závěs prosím), na můstek vedoucí k jevišti vstupuje první herec a představení začíná. Začíná podívaná, na kterou Japonci chodí již šest století.

Šest století kultivace

Japonské frašky kjógen již dávno nejsou jen komickými improvizovanými výstupy, které mají za úkol pobavit diváka a probudit ho k pozornosti před další hrou vážného divadla nó, jak o nich uvedl na konci 14. stol. Zeami Motokijo. Ztratily svoji původní syrovost a díky šesti stoletím existence vedle vznešeného nó, stihly nasáknout stejnou precizností a profesionalitou. Přesné určení doby a konkrétní důvody, pro které byla u kjógenů improvizace opuštěna, jsou stále nejasné, nicméně již roku 1642, v pořadí dvanáctý iemoto (hlava rodu) školy Ókura, Tora Akira, v traktátu Warambegusa (Bylina smíchu), píše o nutnosti za žánrem nó nezaostávat v žádném ohledu. Kjógeny tak od vážného divadla nó adaptovaly základní principy hereckých technik a jeden ze základních Zeamiho požadavků: "Překvapit zrak, potešit sluch a rozeznít duši" naplňují jen jiným obsahem - neuvěřitelně laskavým humorem.
Během následujících bezmála 300 let, kdy za vlády šógunů rodu Tokugawa byla celá země uzavřena vnějším vlivům a pevně rozvrstvena do společenských tříd, došlo uvnitř hereckých rodů k vytvoření vhodných podmínek pro detailní úpravy scénářů a kultivaci hereckých technik, což fraškám kjógen, ale i dalším tehdy rozvíjeným dramatickým žánrům, umožnilo dosáhnout dokonalosti. O tom, do jakých podrobností zabíhá metodika herecké práce v japonském tradičním divadle svědčí kupříkladu to, že už Zeami se na konci 14 století zabýval takovými detaily, jaké je například správné načasování vstupu prvního herce na scénu, aby uchopil maximální pozornost publika. A herci žánru kjógen dnes před představením debatují v šatně o tom, jak "rychlý" je povrch toho kterého jeviště - a jak se tomu přizpůsobit. (Hraje se v "ponožkách" tabi - to znamená de facto naboso, přičemž herci používají techniku klouzavé chůze suriaši. Jeviště je z leštěného cypřiše, takže každé je trochu jiné a umožňuje jinak rychlé tempo hry.)

Hlasový projev je hlavním pilířem frašky a herec do něj zapojuje prakticky celé tělo. Proces studia hry probíhá tak, že se adept nejprve přesným opakováním po učiteli naučí text hry, včetně intonace, délek trvání fází smíchu či pláče, střihů v rytmu hry a detailního vymezení prostoru pro partnerovy repliky. K pevně stanoveným místům v textu pak váže vlastní pohyb, kterým tak spíše ilustruje akci hlasovou. Pro dosažení patřičného účinu na diváka herec požívá hlasovou techniku, kdy nechává rezonovat všechny velké rezonančí dutiny - zejména břicho a hrudník. Tuto techniku herci zdokonalují celý život a sami mladší členové souboru přiznávají, že některé, na zpěvném projevu postavené hry, sice zahrát schopní jsou, ale v porovnání se staršími členy souboru "mají tak třetinovou sílu".
Samotné představení, vedené podle vybroušeného a do nejmenších detailů secvičeného pohybového schématu, umožňuje hercům neplýtvat energií na vymýšlení pohybu a přemýšlení "jak dál", nýbrž jim umožňuje maximálně komunikovat s divákem a v závislosti na jemných reakcích obecensta skutečně hrát. Plně se soustředit na precizní timing akcí, nasazování gest...

Zejména díky Větru v Píniích Dany Kalvodové a Miroslava Nováka a nemnoha návštěvám tradičních souborů na českých jevištích, většina zájemců o Japonsko a jeho kulturu již nějaké povědomí o japonském tradičním divadle má. Bohužel, ale totéž lze jen stěží říct o většině profesionálních divadelníků. Přitom z hlediska světového dramatického umění jsou japonské tradiční divadelní formy nó, kjógen, kabuki, bunraku i rakugo s divadlem alžbětinským, komedií dell´arte, či snad tvorbou současnou, minimálně srovnatelné. Navíc, na rozdíl od Evropy, se v Japonsku kromě textů dochovala i živá tradice s podrobně rozpracovaným systémem výrazových prostředků a metodikou jejich studia, japonskými divadelními vědci srovnávná s metodikou evropské vážné hudby, operního zpěvu či baletu.
Japonci se přitom práci se zahraničím nijak nebrání. Bohužel, letos v červnu předřasně zesnulý mistr Nomura Mannodžó (V Evropě známější ječtě pod svým studentským jménem Nomura Kósuke) z tokijské větve školy Izumi spolupracoval v letech 1981 až 85 s Eugeniem Barbou a Nicolou Savaresem na jejich projektu ISTA - International School of Theatre Anthropology (česky byly výsledky tohoto projektu publikovány pod názvem Slovník divadelní antropologie, vydal Divadelní ústav a Lidové noviny, 2000), Hawaii University v USA otevřela seminář pro své studenty, kam zve k hostování japonské profesionální herce tradičních forem a obdobný projekt zaměřený na kvalitní studium japonských tradiřních forem probíhá i v pařížském centru A.R.T.A., kam jezdí pravidelně vyučovat Šigejama Šime a kde obvykle měsíční workshopy pro francouzské profesionální herce spolufinancuje vláda z prostředků na rozvoj kultury a vzdělání.
Že ČR není vyjímkou a kjógeny jsou srozumitelné i českému publiku bezpečně prokázaly reakce obecenstva na představení hostujících souborů, zejména na kjógeny v divadle Alfred ve dvoře v roce 1998, výsledky dílny a ohlas na dodnes uváděný kjógen, nastudovaný během workshopu v srpnu 2000, i reakce na realizace kjógenů režírovaných Hubertem Krejčím, vedené se snahou o maximální přiblížení se původnímu originálu.
O další logický krok pokoušíme nyní. Jak se postupné uvádění frašek kjógen v češtině podaří a nakolik je-li reálné, že se kjógen jako žánr v budoucnu uchytí i na našich jevištích, se ostatně můžete přijít přesvědčit sami. Přehled představení naleznete na hlavní stránce - a pokud vás třeba tenhle text zaujal, budeme všichni velice rádi, pokud se příště setkáme již přímo v divadle.  

Ondřej Hýbl, 9.6.2004

(S využitím částí textu otištěného v časopise Nový Orient (číslo 3/ 2003), který vydává Orientální ústav AV ČR)

Minifotogalerie:

     Takiginó - noční představení ve svatyni Heian džingu - Kjóto

Futari hakama (Kalhoty pro dva) (1.6.2004)

Otec žene svého syna do ženění a domluví návštěvu u budoucího tchána. Oblékne syna do slavnostních dlouhých kalhot hakama, ale syn nechce jít sám a vynutí si na otci jeho doprovod. Otec jej dovede až k tchánově domu a chce odejít, ale   spozoruje je tchánův sluha a ohlasí. že budoucí zeť přišel i s otcem. Tím ovšem přišedší dvojici způsobí neskonalé potíže, protože slavnostní kalhoty mají jen pro jednoho... Tak dlouho se převlékají a u budoucího tchána střídají, až kalhoty roztrhnou, každý si uváže jen přední díl a "s holým zadkem" předstoupí před budoucího tchána. Ze začátku vše vychází, tchán je pohostí, nalévá jim saké, nicméně po chvíli je vyzve, aby mu k pití í něco zatančili (což byla běžná kratochvíle té doby - stejně, jako například umění improvizace básní). Syn se snaží a tančí tak, aby neodhalil své pozadí. Sluha si ale tohoto drobného nedostatku všimne a tchána na onu maličkost upozorní. Zahaleni studem, busoucí zeť i jeho otec utíkají ze scény, následováni dobromyslným tchánem, jenž volá, že se vlastně nic nestalo... Vrcholným okamžikem hry jsou přesně nataimované okamžiky, kdy otec i syn tančí - a přitom "zakrývají své pozadí", stejně jako synova nemotornost při pohybu v "dlouhé hakamě" a celková neohrabanost při obřadném pití saké.

Obsazení: Šigejama Motohiko, Šigejama Ippei, Šigejama Sensaku, Matsumoto Kaoru.  

Kjógen Niaó (Falešný světec) (2.6.2004)

Jeden muž propadne hazardu a prohraje veškerý svůj majetek. Rozhodne se, že půjde zkusit štěstí do jiné části země a jde se rozloučit se svým přítelem. Ten však vymyslí, jak snadno přijít k nějakému přilepšení, aby jeho přítel odcházet nemusel. Jeden se tedy se převlékne za sochu ochraného božstva buddhistického panteonu a druhý po okolí rozhlásí, že se objevila zázračná socha světce a dovede k němu skupinu věřících. Ti se k němu modlí, postupně na něj navěsí spoustu darů a odejdou. Oba dva se radují ze snadné kořisti, když tu se najednou poutníci vracejí a přivádějí kulhajícího sluhu. "Božstvo" opět rychle vyskočí na podstavec, ale ve spěchu  zaujme mudru (pózu) jiného božstva, než poprvé. To poutníci s údivem komentují, avšak přisuzují to zázračnosti oné sochy. Kulhající sluha se modlí za uzdravení - a božstvu věnuje půlmetrový sandál, který vlastnoručně vyrobil jako symbol, aby se mu uzdravila noha. Když si však "socha" začne sandál prohlížet a do diváků si posteskne "No co s tímhle budu dělat?", rozhodnou se poutníci pravost sochy prověřit, naráz ji začnou lechtat - a podvodník se okamžitě přiznává.

Závěr festivalu takiginó

Šakjó - Kamený most - taneční hra školy Kanze (2.6.2004)

Známý učenec a básník, Sadamoto Oe přijme mnišské jméno Džakudžó, dočasně opustí Japonsko a vydává se na pouť po svatých místech Indie a Číny. Při přechodu hor v Číně náhle přichází k dlouhému kamenému mostu, vedoucímu nad nedohlednou propastí. Chystá se jej překročit, když tu se před ním objeví malý chlapec a říká mu, že ten most nestvořila lidská ruka, na jeho druhém konci je říše bódhisatvy Mondžúa (patrona meditace a neohraničené mysli) - a ani mnich a vzdělanec jako Džakudžó jej nemůže překročit. Poradí mu však, ať před mostem počká, že uvidí zajímavé věci. Na mostě se skutečně po chvíli objeví čtveřice lvů, kteří obvykle Mondžúa doprovázejí - a začnou tančit obdivuhodný tanec. Tento taneční výstup je opravdu nabitý dynamickými scénami, obsahuje plno skoků a rychlých přesunů, které berou dech. Tato hra se objevuje poměrně často v repertoáru a její těžiště leží na tanečním projevu, nikoliv na textu - a může si ji plně vychutnat i člověk bez jakékoliv znalosti japonštiny.  Takže pokud bude mít někdo z čitatelů těchto stránek cestu do Japonska - a měl by třeba možnost tuhle hru shlédnout - vřele ji doporučuji.