Kaki jamabuši (Zloděj tomelů) je jedním z nejkratších, nejjednodušších, ale zároveň i v Japonsku nejčastěji uváděných kjógenů. Horský asketa jamabuši, vracející se z pouti po svatých místech v horách Ómine a Kacuragi (skutečná poutní místa japonské esoterické školy šúgendó) dostává hlad, vyšplhá na strom a začne krást tomely (kaki). Náhle jej však nachytá sadař - a pobaven asketovou neumělou snahou o ukrytí se na stromě (foto zde) se rozhodne z mnicha si pořádně vystřelit. Sadař záměrně nahlas rozmýšlí - co to tak na stromě může být za tvora - a asketu postupně nutí napodobovat krákání vrány, vřeštení opice a křik káněte. Jamabušiho popichuje tak dlouho, až mnich ze stromu spadne. A když se rozlobenému asketovi nepodaří sadaře vytrestat ani magickými zaklínadly - s ostudou odchází.

Překlad z originálu Ondřej Hýbl, nastudováno v srpnu 2000 v Praze a  v červnu až srpnu 2003 v Kjótu pod přímým vedením Šigejamy Šimeho. (Hra trvá zhruba 15 minut)

Kaki jamabuši (Zloděj tomelů)

Pád horského askety jamabušiho ze stromu. Představení na závěr dílny v roce 2004 pořádané pro hlavního sponzora a jeho hosty - českou pobočku japonské firmy OLYMPUS. (28.6.2004)

Kučimane (Papouškování)   Kjógen Kučimane. Pán (vpravo) sice zhusta spílá sluhovi a snaží se nebohého hosta (uprostřed) odtáhnout z jeho dosahu, ale Tarókadža (vlevo)- přesně podle původního pánova přání - pánovo konání dokonale kopíruje, tudíž se o hosta začnou přetahovat... (30.6.2004, Divadlo Husa na Provázku, Brno)

Pán:"Ty ničemo, jestli ho nepustíš, tak tímhletím pěkně dostaněš!"

Kučimane (Papouškování) je rovněž klasickou komedií žánru   kjógen a její vznik je odhadován zhruba do první poloviny 16. století (autor je zde, jako u většiny kjógenů, neznámý). Pán - místní šlechtic - dostane soudek prvotřídního saké a pošle sluhu Tarókadžu, aby mu k pití přivedl společnost. Sluha však díky své neznalosti poměrů ve městě přivede proslulého výtržníka. Pán - v obavě, aby návštěvu náhodou ve svém domě nepohněval - přikáže přihlouplému, ale velice horlivému sluhovi, aby dělal "přesně, co mu řekne". Sluha si však příkaz vyloží po svém, pána začne papouškovat - a i když je pánem peskován - stejně činí i hostovi, kterého přivedl. Hra spadá do třídy nejlehčích kjógenů hiramono, ale její rychlý děj skýtá mnoho příležitostí pro nácvik precizního timingu a přesné nasazování gest.

Překlad z pracovní verze Ondřeje Hýbla kolektivně MDK, nastudováno během dvoutýdenního workshopu, který v červnu 2004 vedl v Praze Šigejama Šime. (Hra trvá cca 20 minut.)

Honekawa (Mnich, kostra a její obal) Starý mnich odchází do ústraní a klášter předává svému žáku. Žák se horlivě snaží svůj nový úřad zvládat - avšak hned při první příležitosti "zklame" - a přišedšímu poutníkovi půjčí klášterní deštník. Starým mnichem je pokárán, neboť deštník, jakožto jediný majetek, který může mnich vlastnit - by půjčovat neměl - a poradí žákovi výmluvu pro příště. Do deštníku se při sušení opřel vítr a roztrhal jeho potah tak, že s kostrou už nedrži pohromadě a je tedy k ničemu. Druhá návštěva na sebe nedá dlouho čekat - leč žel, nejde si pro deštník, nýbrž prosí o koně. Žák samozřejmě neváhá a výmluvu svého učitele aplikuje i na přání půjčit si koně - což druhého poutníka poněkud překvapí... Když posléze žák sděluje svému učiteli, jak dokonale odbyl druhého poutníka, dostane od učitele vyhubováno víc než prvně - a novou radu, jak odbývat prosebníky o koně: Kůň na louce uviděl kobylu a tak se rozdováděl, že se neudrží na nohou. Nicméně bohužel, ale ani do třetice žákovi štěstí nepřeje - neboť třetí návštěva nejde pro koně, ale přicházé pozvat starého pana představeného k sobě na oslavu. Žák přesto smutně prohlašuje, že jeho učitel asi sotva bude moci, neboť jej zrovna dnes vyvedli na louku na pastvu... Když žák následně svému učiteli líčí, jak dokonale odbyl posledního příchozího, učitel se již neudrží a na žáka se vrhne. Hra končí typickou kjógenovou bitkou - stylizovaným "zápasem sumó". 

Honekawa (Mnich, kostra a její obal)

První návštěvník kláštera si přichází vypůjčit deštník který mu žák (vpravo) ochotně poskytne.

Žák: Jenom ten deštník? Tady si vemte. A jestlipak víte, že teď vedu tenhle klášter já? (5.10.2002, Sklepní scéna Divadla Husa na Provázku, Brno)

Překlad z ruštiny a realizace pohybu Hubert Krejčí, nastudováno v letech 1995-1998, v roce 2003 upraveno podle záznamu japonského představení.    (Hra trvá zhruba 17 minut)

Student a volavka. Divadelní adaptace čínské pohádky

"...Volavka se pohnula, sestoupila na zem, a začala tančit podivuhodný tanec. Hostům se zdálo, že je to snad pták, z nadpozemských výšin..." (flétna) (5.10.2002, Divadlo Husa na Provázku, Brno)

Překlad z čínštiny Dana a Milada Šťovíčkovy, adaptace, pohybová a zvuková realizace Hubert Krejčí. Nastudováno v letech 1995-1998. (Hra trvá zhruba 13 minut)

Tanec Cuči kuruma (Vozík na hlínu)

Tanec komai Cuči kuruma (Vozík na hlínu) je tanečním výstupem,  který se poprvé objevuje ve stejnojmenné nó hře připisované Zeamimu (1363?-1443?). Tento tanec obsahuje všechny základní taneční figury objevující se v dalších tancích i samotných hrách. Nápěv i choreografie jsou realizovány v podobě, jak jsou kontinuálně již 600 let z generace na generaci uvnitř hereckých rodů předávány.

Tance komai mají nejen svůj smysl, jak jej dnes chápeme u "výrazového tance", ale pro herce žánru kjógen slouží i jako nástroj pro zdokonalování estetického aspektu pohybu po jevišti.

Tanec Cuči kuruma (Vozík na hlínu)

Šigejama Sengoró během tance komai. Čtveřice herců v zadní části jeviště sborově zpívá nápěv. Kjóto - Kanze kaikan (11.2.2004)

Tanec Usagi (Zajíček)

Tanec Usagi (Zajíček)

Nejkratší a patrně nejsnažší tanec komai (doslova ko - malý, mai - tanec) ve světě kjógenů vůbec. Původně říkanka pro děti (odhadovaná datace je do 14. stol. n.l.). Dnes se samostatně neuvádí - ale v několika hrách se vyskytuje v momentě, kdy se opilí sluhové baví tancem a zpěvem (bežná kratochvíle středověkého Japonska) - nebo podroušený sluha baví na přání svého pána. Zde pak "Zajíček" paroduje precizní tance vážného divadla nó.

Představení na závěr dílny v roce 2004 pořádané pro hlavního sponzora a jeho hosty - českou pobočku japonské firmy OLYMPUS. (28.6.2004)