ukázky scénářů www.sweb.cz/kjogen |
|
|
||||||
| Kjógen, to je... | MDK - repertoár | Profil souboru | |
| Shigeyama Shime-profil | Kjógen - ukázka scénáře | e-mail, tel:603.466.237 |
| Brnění v noze (Šibiri) Tradiční kjógen školy Ókura. Autor neznámý. Jedná se o jeden z nejkratších a nejjednodušších kjógenů vůbec - do role sluhy Tarókadžy bývají často obsazovány děti . (Dětské role "kokata") Verze podle kjótské větve školy Ókura - rodiny Šigejama Sengóró. Textová varianta dle herce Šigejamy Šimeho. Překlad z originálu a scénické poznámky: Ondřej Hýbl, únor/březen 2004, prozatím nepublikováno. Brnění
v noze
Šibiri Kjógen školy Ókura Pán očekává hosty a tak posílá sluhu
Tarókadžu na trh, aby koupil saké a sušené ryby. Sluhovi se ale tak daleko nechce,
proto předstírá, že jej velice brní nohy. Pán se snaží sluhovu nemoc zaříkavat.
Jelikož ale sluha simuluje vytrvale, pán jeho trik prohlédne, rozhodne se použít lest
a sluhu z podvodu usvědčí. Osoby:
Kostým: Pán
- vesta kataginu a dlouhé kalhoty hakama stejné barvy, krátký
meč kogatana Sluha Tarókadža
- vesta kataginu a běžná hakama na sluhu (Vstupuje pán a Tarókadža. Pán přichází na
místo nanoriza a deklamuje svůj vstupní monolog. Sluha zůstává sedět na
zadní části jeviště – mimo roli.) Pán: Před vámi stojí jeden místní člověk.
Jelikož dnes večer čekám hosta, zavolám
sluhu a přikážu mu, aby zašel do města Sakai[1] na trh a obstaral tam saké a
ryby. Jaj, jaj, Tarókadžo, kdepak jsi? (doslovně „jsi tu?“) Tarókadža: Haá (Tarókadža vstává ze seizy a
„vstupuje do role“: Dlouze vyslovuje slabiku há, která postupně nabývá na intenzitě. Během ní
Tarókadža zaujímá svoji pozici před pánem) Pán: Tak jsi tu?. T: Stojím prosím - přímo před vámi (se slovy
„přímo před vámi“ provádí sluha typizovanou úklonu /kata/). P: Vida, jsi tu dřív, než jsem čekal. Inu, důvod,
proč jsem tě zavolal, není nijak mimořádný. Dnes večer čekám hosta, no a
omlouvám se, že s tím zatěžuju zrovna tebe, ale chtěl bych, abys zašel do
Izumi, do města Sakai na trh, a obstaral tam nějaké víno a ryby. T: S radostí jsem vám k službám pane,
ale, co kdybych radši já zůstal doma, vám při ruce - a na trh bychom poslali
Džirókadžu? P: Ne, ne, Džirókadža má spoustu jiné práce. Tak
se s chutí připrav, protože na trh půjdeš ty. T: Je-li tomu skutečně tak, tak to se prosím račte
spolehnout. P: V domě je jinak spousta práce. Nikde se
nezdržuj a brzy se vrať. T: Vždy k službám. P: Eeé. (Opět dlouze, se stoupající
intenzitou. Současně se se sluhou vzájemně uklánějí. Pán odchází „do domu“ tzn. na místo, kde při příchodu na jeviště
seděl sluha, kde si sedá do seizy a „vystupuje z role“) T: Haá ( Dloze se stoupajicí intenzitou –
značí vzdálení se od sebe. Tarókadža se obrací čelem k divákům a deklamuje
text.) No teda, to je lapálie. Tak nepříjemná práce – a
padne zrovna na mě. Což o to, dojít na trh a zpátky – no, pro jednou by to nebylo
nic těžkého, ale když on mě tam žene pokaždé, když mu přijdou hosti. No co bych tak podniknul ( provádí „typizované
gesto /kata/ – „přemýšlení na levou stranu“ /hidari kangae/ -
které ukončuje střihem a pohledem do diváků, navazuje „nápad“) Ija – Už to mám! (sedá si do pozice anza, přičemž levou
nohu opírá o jevište a rukama si tře holeň, rytmicky s textem) Aita, aita!
Itaja, Itaja! P: (Vstává a vstupuje do hry) No co to? Před domem
někdo hrozně hlučí – a zní to, jako hlas Tarókadžy. Co se to děje? (P. Vychází
a spatří naříkajícího Tarókadžu). Ei, ei! Tarókadžo? Co se stalo, co se
stalo? T: Právě jsem se rozhodl vyrazit do Izumi, do Sakai
na trh, když v tom mě postihlo náhlé brnění nohou. A nohy mě brní tak
hrozně, že ani jednou byť jen pohnout nemůžu. Aita, aita! Itaja, Itaja! P: Copak kvůli brnění v noze je třeba tak
strašně vyvádět? No ale honem honem,
pustíme se do zaříkávání! (Sbírá ze země smítko - pantomimická akce – a lepí
ho Tarókadžovi na čelo.) Brnění odejdi, brnění ustaň[2]! T: Jé, pane, copak to děláte? P: Všichni přeci vědí, že když se zaříkávají
brnící nohy a na čelo se přitom přiloží malé smítko, tak brnění v nohou
samo ustane. T: Kdepak, kdepak. (zároveň Tarókadža provádí
Typizované gesto nesouhlasu /kata/ - kroucení hlavou) . To moje brnění, to je
neskonale složitější případ. Ani kdybyste mi na hlavu naložil třeba pět, co pět,
klidně i deset fůr[3]
takovéhleho smetí, tak to pranic nepomůže. P: A co je toho příčinou? T: To má neobyčejně spletité kořeny. Pokusím se
Vám to vysvětlit, tak prosím, dobře poslouchejte. P: Tak tedy dobrá. T: Moji rodiče měli velikou spoustu dětí. A po
čase moji bratři, ano bratři, podědili rodný dům i rodinnou pokladnici, prostě
všechno, co mělo nějakou cenu. Jelikož já jsem byl nejmladší, nemohu vám než
oznámit, že jsem si dovolil po rodičích zdědit brnivé nohy. P: No teda teda, to je opravdu smutná historie. Chilku
tady počkej. T: Račte se prosím spolehnout. P: (Otáčí se k T zády, řeč do diváků.) No
co tohle má znamenat! Tarókadžovi se nechce jít až do Izumi, do Sakai, a tak tady
takhle simuluje. No teda, co já sním udělám?
(provádí „typizované gesto /kata/ – „přemýšlení na levou
stranu“ /hidari kangae/ - které ukončuje střihem a pohledem do diváků,
navazuje „nápad“) Ija – Už to
mám! Něco by se přece dalo. (Lehce se
otáčí směrem k T, aby jeho záměrně hlasité přemýšleni slyšel i sluha, po
začátku pánovy promluvy Tarókadža začíná „poslouchat“) P: Jáá,
jáá, no co teď budu dělat? Dědeček nás večer pozval na večeři a výslovně
si přál, abych s sebou vzal i Tarókadžu. Ale zatím, Tarokadžu začnou tak
brnět nohy, že ani jednou pohnout nemůže. Nedá se nic dělat, večer s námi
bude muset jít Džirókadža. Éééé (Dlouze,
se stoupající intenzitou. Značí „vzdálení se od sebe“ a pán tímto hlasovým
gestem vždy ukončuje rozhovor se sluhou) T: A, Áááá – Ha, Haló, haló! Já s vámi
samozřejmě půjdu! P: Cože? Copak v tomhle stavu můžeš někam
jít? T: Víte, to moje brnění v nohách, ono je
totiž neuvěřitelně laskavé. Pokud mu věc patřičně vysvětlím, tak samo od sebe
přestane. P: No jestli je to opravdu tak, tak to honem
vysvětluj! T: Račte se prosím spolehnout. Hele, brnění, Teď
mě pořádně poslouchej! Pokud dnes večer půjdeme k dědečkovi, tak si užijeme
spousty čaje, ale taky saké. Trápíš mě pořád, tak dnes mě prosím nech. Brnění,
odejdi, Brnění ustaň! Ééé (po té, co T dořekne Ééééé, okamžitě dodává
vysokým hlasem) Hoi! P: Co to bylo, to „Hoi“? T: To brnění souhlasilo, že se uzdraví! P: No teda teda, to je mi opravdu laskavé brnění.
Tak to se ale hned pokusíme postavit. T: Račte prosím prominout, ale – nepodal byste mi
ruku? P: Ale určitě. Táák a teď vstávej. T: No, i laskavěji byste mi to mohl řict...
(varianta: Lasavěji by to nešlo?) Oba současně: Ei, ei – jattoná! P: Tak co, stojíš? T: Úplně celý jsem si stoupnul. P: Zkus poskočit dopředu? T: Tak skáču (skočí vpřed) P: Dozadu? T: Skáču (skočí vzad) P: Zkus se otočit? T: Háááá (otáčí se) P: Tak, jak se cítíš? T: Naprosto výborně. P: A co nohy, už
ti nijak v pohybu nebrání? T: Ne, už můžu jít naprosto kamkoliv. P: No to je dobře, tak to honem zapomeň na příběh
o dědečkovi, který jsem si pro tebe vymyslel, a sypej do Izumi, do Sakai na trh, a
přines saké a sušené ryby! T: No pane, teď, jak jste to řekl, ta slova Izumi, Sakai a trh... No už to na mě
zase jde. (Sedá si na jeviště a tře si holeň, jako na začátku hry) Aita aita,
Itaja itaja. P: Ty budižkničemu! Seber se a upaluj! T: Háá (vstává o otáčí se k pánovi
a klaní se) P: Héé (otáčí se směrem k můstku hašigakari) T: Háá (znuvu se klaní, oba společně
odcházejí z jeviště) Konec Poznámka k „Nadávání v kjógenech“: Ač některá oslovení, přirovnání či přímo nadávky zní na první pohled strašně, je třeba mít na paměti, že toto kjógenové nadávání nereflektuje skutečnou zlobu, která se slovně v japonštině vyjadřuje zcela jinak. Termíny jako „Onore, kuisaite no kjóka, hikisaite no kjóka“ (Ty bídáku, mám tě roztrhat na kusy nebo radši rovnou zakousnout?), kterými například žena častuje svého manžela či zde se vyskytující Ano nandemo nai yatsu... (ty věci, na níž pranic není – Ty budižkničemu!) se vyskytují toliko ve světě kjógenů – a jejich nereálnost, pro kontrast orámovaná ostrým slovem, působí v dané situaci nejen komicky, ale i laskavě. [1] Dnes město “Sakai”, správně spadající pod Ósaku. [2] Doslova: Šibiri naore, šibiri naore! – kde Šibiri označuje “brnění, mravenčení v noze” a naore je rozkazovací způsob slovesa “uzdravit se”. [3] jednotka da – tolik, kolik uveze jeden kůň. Zde přímo čiri wo uma ni go da ja džú da… - …pět, nebo I deset nákladů na koně takovýhle smítek…” |
Přímý kontakt na MDK:
Kontakt přes Česko-japonskou společnost:
|
Redakce stránek: Ondřej Hýbl, Foto, texty copyright © Malé divadlo kjógenu 2004 |